Téměř dva roky, v letech 1786-1788, cestoval německý básník Johann Wolfgang von Goethe po Itálii. Své vzpomínky na tuto epizodu, která byla jednou z nejšťastnějších v jeho životě, zveřejnil o dobrých 30 let později ve svém díle Italienische Reise (Italská cesta), založeném na deníkových zápiscích z této doby. Tím také založil touhu po Itálii, která dodnes vede mnoho Němců na jih v jeho stopách za teplem, kulturou, potěšením a svobodou. Osvobození bylo pravděpodobně také jedním z hlavních důvodů, proč se Goethe vydal do Itálie. Pracovitý muž s širokou škálou zájmů, kterému bylo v té době 37 let, procházel životní krizí. Úřední povinnosti u výmarského dvora ho nudily a unavovaly, jeho vztah s vdanou Charlottou von Steinovou byl neuspokojivý a trpěl spisovatelským blokem.

 

To vše mu zajistilo, že cítil potřebu změnit prostředí. A co může být přirozenějšího než cesta do země, která pro něj byla od dětství vysněným cílem? Proto se na cestu připravoval tajně, protože nikdo nesměl vědět, kdy a kam odjíždí. V noci 3. září 1786 opustil Karlovy Vary, kam se chystal na léčení, aniž by se s kýmkoli rozloučil, a odjel dostavníkem. Aby nebyl nikým poznán a mohl si užívat Itálie, aniž by se musel někomu zpovídat, cestoval Goethe zpočátku inkognito. Pod pseudonymem Johann Philipp Möller se vydával za malíře. Původně měla cesta trvat jen několik měsíců, ale nakonec se protáhla na téměř dva roky. Dva roky, během nichž toho hodně zažil, během nichž se stále více uvolňoval a během nichž také objevil smyslnou, fyzickou lásku. To vše také podnítilo jeho kreativitu a on začal znovu psát.

 

"Toskánsko není v Itálii, Itálie je v Toskánsku".

 

Většinu času trávil v Římě, kde žil se svým přítelem malířem Johannem Heinrichem Wilhelmem Tischbeinem a kde se také učil kreslit. Goethe však cestoval po celé zemi, dokonce až na Sicílii. Na jeho cestě nechybělo ani Toskánsko. Fascinovala ho krásná toskánská krajina, udržovaná pole a kulturní bohatství měst. Mimo jiné navštívil Florencii. "Na městě je vidět bohatství lidí, kteří ho vybudovali, je vidět, že se v něm vystřídaly šťastné vlády. Obecně je nápadné, jak krásný a velkolepý vzhled mají veřejné stavby, silnice a mosty v Toskánsku. Vše je zde efektivní a čisté, užitek a prospěch jsou zamýšleny s grácií, všude je patrná osvěžující péče." Toto jsou Goethovy dojmy z největšího toskánského města, rodiště humanismu, v originálním znění.

 

Básník byl nadšený i z menší, ale neméně působivé Sieny, kterou také navštívil. Přestože v Toskánsku strávil jen krátkou dobu, byl přesvědčen, že se v něm snoubí všechny krásné stránky Itálie. To naznačuje i jeho výrok "Toskánsko není v Itálii, ale Itálie je v Toskánsku". A o tom, co poznal už starý Goethe, se po něm přesvědčilo mnoho dalších návštěvníků, kteří se inspirováni jeho spisy vydali do "země, kde kvetou citrony".